Mladý návrhář na scestí

Když jsem skončila s Módním peklem, řekla jsem si, že už žádné „pekelné“ články psát nebudu. Diskuze byla dávno zahájena, téma je vyčerpané, česká móda kvete a kráčí správným směrem. Doba se změnila, jízlivé hejty jsou passé. Párkrát mě svrběly prsty a vždycky to nějak přešlo. No, a pak to jednoho dne nepřešlo.

Ačkoli etapa Módního pekla je víceméně uzavřená (MP funguje, ale jeho obsah i forma jsou jiné), móda mě zajímá pořád. Jestli jste četli minulý článek, víte, že mi má dokonce zanedlouho vyjít kniha plná oděvních a stylových tipů. Jedovatý bulvární styl už mě nebaví, ale šťourat do zavedených pořádků a ostřížím zrakem hlídat kvalitu, to je pořád moje specialita – a popravdě je to něco, co stále potřebujeme. Občas koukám na videa populárních youtuberek, a když vidím, co jsou ochotné prohlásit za „dobře vypracované“ a „za ty peníze super“, ježí se mi čarodějnický chlup na bradě.

Dnes se chci podívat na českého návrháře Dominika Navrátila. Dominik je mladý návrhář a majitel salonu, který nabízí jak autorskou, tak zakázkovou tvorbu. Mladým návrhářům fandím, ale to neznamená, že bych jim odpustila šlendrián, zvlášť když své výtvory prodávají. Šaty, které se prezentují na Navrátilových stránkách, bohužel nejsou moc dobré.

Porevoluční příliv laciného oblečení z Asie, okouzlení světovými značkami a poté i nástup fast fashion udělaly na trhu díru, kterou nebude jednoduché zacelit: vynechala se celá jedna krejčovská generace. Ta stará odešla do důchodu nebo na věčnost, ta prostřední neexistuje a ta nejmladší se nemá od koho učit. Mnohé staré dovednosti, jako jsou individuální úpravy střihů nebo důvěrná znalost materiálů, jsou skoro ztracené.

Říkám to proto, že se mi zdá, že právě zkušenosti se střihy a materiály Navrátilovi chybí. Chce tvořit krásné róby a moc to nefunguje.

Galerie je zde, fotky jsou klikací a zvětšovací.

Ty šedé šaty mají nějak krátký živůtek. Na focení a na přehlídku to stačí, ale na praktické nošení to nebude – jedině pro ženu s výrazně menší postavou, než má modelka. Navíc si všimněte, že model tvoří overal s druhou vrstvou v podobě šatů ze sportovní síťoviny. Není mi úplně jasné, pro jakou příležitost je model určený: večerní šaty to nejsou, denní model také ne, na avantgardní kousek je to zase chudé. Střih je nudně jednoduchý a samotná síťovina není tak úžasná, aby šaty „utáhla“. A ta chlupatá… ozdoba je tam, doufám, omylem.

Screenshot z https://www.dominiknavratil.cz/galerie/, uloženo 17. 8. 2018

Světle modré šaty s vyšívaným živůtkem (model ED17001) vypadají nějak odflákle. Podívejte se na druhou fotku: že tylový živůtek není začištěný, to by mi snad ani nevadilo (i když okraje se po nějaké dobře nošení nejspíš poškodí), ale modrý cíp, který vede zpoza krku, není nijak promyšlený. Čekala bych propracovanější aranž, tohle je tam jen tak pohozené. Záševek na sukni nemá hezký konec, švy na sukni jsou pomačkané, a když se podíváte do zrcadla, kde je vidět rub lemů visícího cípu, taky spatříte něco, co byste možná raději nespatřili.

Další klenoty najdete, když sjedete níž…

Screenshot z https://www.dominiknavratil.cz/galerie/, uloženo 17. 8. 2018

Šaty s vyšívaným tělovým živůtkem a světle modrou saténovou sukní (ED17004) opět ilustrují to, co jsem říkala o materiálech. Sehnat „neviditelnou“ látku není úplně jednoduché, a když si prohlédnu všechny šaty v galerii, mám pocit, že Navrátil tak nějak zkouší všechno možné, ale pořád to není ono. Zmíněný model má živůtek zřejmě z tělového úpletu (nezdá se mi, že by to byl hustý pružný tyl) a vypadá to snesitelně jen díky tomu, že modelka má stejnou barvu pokožky jako látka. Na světlějším těle by šaty vypadaly strašně blbě. Tomu sotva viditelnému dechu, co používají návrháři, se říká přiléhavě „souffle“, případně „illusion tulle“.

Nahoře běžný tělový tyl, dole illusion tulle (je tam, koukněte se pořádně 🙂 ):

Bílé napůl šaty, napůl overal (ED17005) jsou tak podivné, že ani nebudu komentovat prazvláštně (ne)sedící živůtek. Vybavily se mi podobně půldivné šaty Kim Basingerové z Oscarů v roce 1990 a o rok starší modýlek Demi Mooreové. Nechme tyhle výtvory divokým devadesátkám… Tamtéž, nebo možná až do osmdesátek, bych prosila poslat i tu žlutou krajkovou trubičku s bílými plavkami vespod. Ano, všichni známe fotky Beyoncé, Kylie a dalších hvězd v průhledných šatech, pod nimiž mají jen body nebo kalhotky, ale takhle se to nedělá. Kýč má v módě své místo, ale musí být buď vtipný, nebo bombastický. Tenhle aerobikový úbor nesplňuje ani jedno.

Mimochodem, v šatech Dominika Navrátila se fotily finalistky České Miss 2017. Na přehlídku se můžete podívat tady, na fotky třeba tady. Některé šaty si návrhář ani nedal do galerie, například tyhle šedé nebo tyhle černé, a já doufám, že k tomu došlo v záchvatu sebereflexe, jsou totiž opravdu nehezké. Na prsa je potřeba dát něco dobře ušitého, ne krovky ani pytlíky (vylepšené ještě límečkem, boha jeho!).

Závěr?

Nemyslím si, že by Dominik Navrátil měl někam zalézt a už nikdy nevylézat. Podle toho, co jsem našla, začal podnikat loni, kdy mu bylo devatenáct let, což je úctyhodná odvaha. Bohužel i čiré bláznovství, protože se do toho zjevně pustil s nadšením, ale bez potřebného know-how. Praxe u zkušeného návrháře nebo v zavedeném krejčovství by byla mnohem prospěšnější volbou; a není-li možnost, tak aspoň zalézt do pracovny a vynořit se až po důkladném samostudiu a pečlivém tréninku u mašiny. Protože, jak všichni víme, šití i navrhování jsou mnohem, MNOHEM složitější, než to na první pohled vypadá…

4 Comments Posted

  1. Milá Ado, je to moc pěkný a čtivý článek. Děkuji Ti za něj. Ale jak je možné, že takové výtvory spatří světlo světa? Nebo opravdu „každé zboží má svého kupce“? Kouďa

  2. Sice je to otázka na Adu, ale myslím, že s celkovým poklesem kultury a kulturnosti se snížilo i všeobecné povědomí o tom, jak má dobře padnoucí oděv vypadat. Vidíte to i v televizi. Leckdy jsou moderátorky na první pohled pěkně oblečené, ale pak zjistíte, že to tuhle a támhle nepadne nebo se to krčí, nebo jsou šaty naprosto nevhodné k typu postavy. Občas si říkám, že třeba Táňa Míková by měla některé modely odmítnout. U některých, i mladších redaktorek jsem zaznamenala, že jim vnucují naprosto nelichotivé délky šatů, zejména když má dáma silnější kolena a šaty sahají do jejich půlky.

  3. Že je to všechno šitý horkou jehlou, je smutný a u modelů, které jsou určeny na prodej,je to absolutní drzost a nesoudnost. O to horší je, že alespoň mě chybí jakákoliv invence,nápad,neotřelost a bohužel často i vkus.

Leave a Reply

Your email address will not be published.