9 důvodů, proč (ne)podlehnout šicímu trendu

Před pár lety jsem pro blog Čilichili napsala článek 9 důvodů, proč nepodléhat šicímu trendu. Teď se článek vynořil v jedné skupině na Facebooku a stal se z něj takový malý šicí virál, doprovázený úžasnými komentáři, z nichž nemalá část je naštvaná, co jsem to napsala za nenávistný blábol. Jako za starých časů na Módním pekle!

Čilichili je humoristický časopis pro mládež, tj. dělá si hustě bulvární prdel z celého světa. Z hipsterů, ze soutěží krásy, z muziky, z ajťáků, ze sebe samých. Já jsem v jeho internetovém vydání měla rubriku, kam jsem psala články o módě a věcech kolem. Pro tu vzniklo i 9 důvodů, které jsou ve skutečnosti samozřejmě důvody, proč šití rozhodně ano, ale zabalené do ironie, vytěžené z mých vlastních zkušeností. Všechno, co jsem v článku napsala, jsem si bolestně prožila na vlastní kůži, a tu skříň narvanou látkami obtěžkanými břemenem nesplněných kreativních snů mám doma samozřejmě taky.

Článek objevila členka jedné šicí skupiny, a jestli máte volnou hodinku, můžete si projít komentáře. Já jsem se u nich mockrát zatetelila. Od doby, co jsem opustila Módní peklo, mě nikdo nenazval zakomplexovanou krávou, a už mi to chybělo.

Ale pojďme k tématu tohoto článku, kterým jsem se rozhodla na ten starý navázat. Doba totiž za těch pár let nebývale pokročila. Přibylo šicích knih, kurzů, domácích i profesionálních švadlen, obchodů s látkami, webů a diskuzí. Šití pomalu, ale jistě začíná získávat ztracenou prestiž, a je možné, že i vy jste se rozhodli koupit si stroj a naskočit na slibně se rozjíždějící vlak. Protože šití znám ze všech možných stran, jsem rozpolcená, jestli vás od něj mám odrazovat, nebo vás v něm nadšeně podporovat.

Šití je totiž sakra těžká disciplína.

„Takové to domácí šitíčko“ závěsů, povlaků na polštářky a jednoduchých oblečků na mimina je jen matný obrys gigantického balvanu, který vám nesmlouvavě spadne na hlavu ve chvíli, kdy se pokusíte popojít někam dál. Šití je řemeslo, takže se neobejdete bez praxe, nutně doprovázené kupou chyb; dále u něj budete muset přemýšlet, a to intezivněji, než by se vám mnohdy líbilo; a také se budete muset hodně učit z knih, případně videí nebo kurzů. Chcete-li ovládnout konstrukci základního střihu na horní část těla, bez níž se neobejdete, musíte si sednout s papírem a tužkou nad tuhle matematiku a prostě ji pochopit. Nejde jen o střihy na míru. Neuděláte bez toho ani úpravu hotového střihu a při zkoušení nebudete vědět, proč vám oděv nesedí a jak dosáhnout toho, aby seděl.

Můžete to sice nahradit nekonečným ptaním na diskuzích, ale dokud to do té hlavy nenasoukáte, budete jen smutně koukat, jak se nad vámi vznáší ten balvan.

Budete se u toho vztekat a ztrácet veškerou sebeúctu

Současná popularita šití občas navozuje dojem, že stačí zakoupit stroj, knížku od Tilly a plátno s roztomilým vzorem kočiček, a za několik hodin usměvavé práce budete mít stylové šaty. Nene. Pokud od dětství sportujete, hrajete na hudební nástroj nebo děláte cokoli jiného, co vás naučilo, že úspěchy nejsou zadarmo, máte mnohem lepší pozici. Vztekat se sice budete taky, ale aspoň vás to hned neodradí.

Budete dělat spoustu, spoustu chyb

Jste zvyklí, že na co sáhnete, to se vám povede? A jéje, to bude ošklivý procitnutí. Šití není takové to moderní pinterestové DIY, kdy si tavnou pistolí nalepíte na balerínky třpytivé kamínky nebo kreativně prostříháte záda na tričku. Viděla jsem mnoho začátečníků, kteří přišli natěšení na kurz a odcházeli s pocitem zmaru, protože zjistili, že neudrží ani rovný šev a plynulou rychlost na stroji. Viděla jsem výsledek práce začínající slečny, která si pečlivě nastudovala haute couture postupy, zakoupila taft na sukni, organzu na podražení, habutai na podšití, vše samozřejmě hedvábné, a skončila s nenositelným křivým pytlem. Nejste-li ochotní akceptovat chyby jako součást procesu, zůstaňte u tavné pistole, ta bolí, jen když si kápnete na prst.

Pocit z něčeho vlastnoručně vyrobeného je nepopsatelný

V momentě, kdy vyrobíte něco hmatatelného, použitelného a užitečného, zažijete pocit euforie. Když si koupíte něco hezkého, máte radost; když si přečtete pěknou knížku, je vám fajn. Vlastnoručně ušité šaty, vykoupené dlouhým rýsováním střihu, jeho rovnáním na látku, které je samozřejmě o 10 cm méně, než by bylo potřeba, marnými pokusy o dokonalé naladění napětí nitě, několikerým páráním a zoufáním při zkoušení, jsou ovšem něco zcela jiného. A šaty, které jednoho dne ušijete v klidu, hladce a bez větších chyb, protože jim předcházelo dvacet kousků zmáčených potem a krví, jsou něco jako zlatá medaile z olympiády.

Budete zažívat nepoznané vzrušení v obchodech

Když si jdete koupit modré šaty do obchodu, vidíte tam jedny nebo dvoje. Když si je jdete koupit do obchodu s látkami, vidíte jich tam tisíc. Koš se zbytky ve vás bude vyvolávat představy úchvatně nakombinovaných sukní a triček. Budete přeskakovat pohledem od jedné role látky k druhé a v hlavě se vám bude zhmotňovat celý nový šatník. Nadšení se ještě zvýší při pohledu na štítky se složením, protože na rozdíl od levných krámů s čínskými hadry (což jsou dneska všechny) tu uvidíte i vlnu, hedvábí nebo směsovky, v nichž je jen pár procent polyesteru. Je to něco jako čtení knihy ve srovnání s koukáním na televizi. Jedno podněcuje fantazii, to druhé ne.

Je to dost drahé

V šití utopíte spoustu peněz. Šicí stroj, pomůcky, nitě, látky, galanterie, knihy, kurzy. Nechlácholte se ani tím, že ušetříte – to přijde až v momentě, kdy si dokážete ušít kopii saka od McQueena, a to bude za dlouho, nebo nikdy. Nepočítejte ani s tím, že byste se šitím mohli brzo začít úspěšně živit. Švadlenek, které umějí šít textilní tašky a balonové sukně se širokou gumou, je dvanáct do tuctu, a často šijí za ceny, za které by šít nemohly, kdyby k tomu neměly mateřskou nebo důchod. A než se naučíte šít tak, aby se o vás zákazníci prali, uplyne ještě hodně kilometrů nití.

Získáte nové přátele

Stejný koníček spojuje. Jakmile si najdete spřízněné duše v kurzu, na Facebooku nebo třeba na pískovišti, budete mít vždycky důvod, proč si zavolat nebo se sejít. Rozebírat místo práce nebo dětských nemocí parametry průramku či důvody pro pořízení overlocku může být celkem osvěžující.

Získáte nové nepřátele (ale také se naučíte říkat ne)

Znají to všichni řemeslníci: vždycky se v okolí najdou lidi, kteří od vás něco chtějí (poopravit baterii v koupelně, utěsnit okno, zkrátit kalhoty), a to zdarma nebo za flašku, protože jste přece kamarádi. Taková „to máš za chvilku, ne?“ výměna zipu nebo zkrácení rukávů je ovšem na dlouho, nemluvě o tom, že opravy a úpravy jsou jedna z nejotravnějších krejčovských prací. Možná to párkrát z jakési hloupé slušnosti uděláte, ale rychle se naučíte říkat „promiň, tohle já nedělám“ nebo „jasně, přines to, zkracování kalhot u mě stojí 500“.

Začnete mít realistické představy o ceně ruční práce

Když se někdo v háemku ofrňuje, že kabát za 1500 je moc drahý, ihned se mi začnou nesouhlasně rozšiřovat nozdry. Kabát za 1500 je prakticky zadarmo a takovou cenovku může mít jen proto, že ho šije špatně placená šička na druhé straně světa, je z mizerného materiálu a vyrobila ho nadnárodní korporace, která ovládá ekonomickou černou magii. Až si sami zkusíte ušít sukni, už v obchodě zjistíte, jak nereálná je cena 600 Kč, když jen materiál přijde skoro na polovinu této částky. Za jak dlouho ji zvládnete ušít? A na kolik si ceníte hodinu své práce?

Na okraj:     zimní plášť za 9000 z butiku taky není zrovna předražený. Počítejte se mnou: potřebujete na něj cca 3,3 metry látky (na délku zhruba po kolena), o něco méně podšívky, výztuže, knoflíky, nitě. Firmy, které nevyrábějí statitisíce kusů, nakupují látky sice z velkoobchodu, ale nemají žádné úchvatné množstevní slevy. Materiál na takový kabát proto přijde třeba na 2000 korun. Nejdražší je práce, a je celkem jedno, jestli zaplatíte jednu zkušenou krejčovou, nebo partu šiček specializovaných na jednotlivé úkony – už jsme nejméně na dvojnásobku. Přičtěte další pracovníky: designér, modelář, vedoucí dílny, účetní a další lidé nezbytní pro chod firmy (ani ředitel tam není na okrasu). K tomu energie, doprava, daně, pojištění, aspoň základní marketing a také náklady na prodejny; nemáte-li vlastní, tak distribuce a marže pro obchodníky. No, a nakonec byste vy jako majitel asi také rádi něco vydělali, už proto, že se příští kolekce nemusí povést, nebo může přijít nějaká katastrofa. 9000 za kvalitní a aspoň trochu designově zajímavý kabát fakt není moc.

Jestli se do šití nakonec pustíte a vezmete to vážně, máte můj obdiv a podporu. Generace poctivých starších krejčových vymírá nebo odchází do důchodu a nová chybí, přestože zákazníci, vyléčení z opojení lacinými hadry, už by se docela našli…

7 Comments Posted

  1. Skvělý článek, díky za něj i za ten první. Naprosto seděl, ještě by nebylo od věci zmínit, jak šitím trpí manželský a vlastně i rodinný život, jak je manželka (matka) naštvaná, když nemůže šít ale musí se starat o muže (rodinu) 🙂

  2. Výborný! Posílám odkaz na tenhle článek svejm známejm ;-)… s poznámkou: „Všichni, kdo máte pocit, že kalhoty za 300,- jsou drahý…“ (mám takový v rodině) „… Povinně dočíst až do konce!“ 😉

  3. Tak vám teda pěkně děkuju. 😀 A nějak teď ani sama nevím, jestli to myslím ironicky, nebo ne.
    Doufala jsem, že bych se to třeba mohla naučit, tak jsem si k Ježíšku přála poukaz na základní kurz (ještě jsem tam nebyla). Možná, kdybych tenhle článek četla před Vánoci, rozmyslela bych si to už tehdy.
    Takhle tam půjdu s hodně nízkými očekáváními. Pro začátek myslím, že bude stačit, když zvládnu kapesníky ze starého povlečení nebo tak něco. Kolovou sukni možná časem.
    A jinak asi zůstanu u háčkování, které jsem s nadšením objevila loni na jaře, a kde je mnohem menší šance, že člověk něco nenávratně zvoře (ale plný šuplík klubíček mám už samozřejmě pod postelí; je dost podobný té vaší skříni), což mě od šití odrazuje asi ze všeho nejvíc (ostatní problémy se dost kryjí).

  4. Moc dobrý článek a obdivuji Adu Pekelnou. Skvělý marketing na všech frontách. Ada se pouští do školení, poradenství, hodnocení, komentářů a kritiky úplně všude na módním poli a jak sama píše, unese i kritiku sama sebe, kterou jí lidé častují. Ač sama není žádným módním výtvorem, dokázala něco, co na tomto poli v Čechách málokdo a jistě tím vyělala i nějaké penízky. A já jí za to chválím! Proč? Protože já sama bych sice mohla šití i módní tvorbu za svých 30 let amatérské praxe vyučovat, stylistku dělám sobě, rodině a svým kamarádkám, šiju pro sebe a „na kšeft“, ale někam veřejně pro 10 i více milionů lidí vystrčit svůj obličej? Stejně nedokonalý a modelka ze by mě nikdy nebyla? NIKDY! Ádo, přeju vše nej a mnoho skvělých obchodních nápadů!!!

  5. Hehe, k tej slecne a sitiu s hodvabom. Nadsena som si kupila kopec hodvabnych latok, nastudovala, ako sa s hodvabom sije, vsetky vychytavky z webu a dokonca som si kupila knihu o haute couture postupoch. Stroj mi zosil ten hodvab zle. Svoje prve hodvabne spoje som rozparala a flustrovana odlozila na horsie casy…latka bola draha. Potom ma nieco osvietilo, ze to skusim este raz a zosijem diely uplne normalne, ako vsetky ine textilie…vysledok? Perfektny 😀

  6. Super. Už jsem se na tu stezku skoro vydala, když mě k tomu navádí kamarádi a nakonec i facebooková reklama. Ale kdepak, zlákat se nenechám. Vím o sobě, že jsem manuálně nešikovná a tohle by byl jen pot, slzy a spousty zničených látek. 🙂

  7. Já si myslím, že to nemusí být ani zdaleka tak hrozné, pokud se na začátku vybodnete na samostudium a místo toho absolvujete nějaký kvalitní šicí kurs. Ne že by těch nekvalitních nebyla hromada a těžko to poznáte, ale já jsem měla štěstí – v 15 jsem šla na roční školu šití na Smíchově a ten krok „pokus omyl“ jsem tak nějak vlastně přeskočila… A další samostudium a praxe byla po dobrých základech už jen o čase a úsilí. Je teda fakt, že někteří jsou schopni celý život dělat něco špatně a chyb se nepoučit, případně nejsou sebekritičtí, ale pokud se budete snažit se stále zlepšovat, tak se časem určitě šít naučíte. Doporučuji se zaměřit jen na něco – třeba sukně trička nebo halenky a kalhoty a kabáty nechat na později… Moc věcí najednou nebude fungovat.

Leave a Reply

Your email address will not be published.