Vaše obnošené oblečení nikdo nechce

V Brněnském deníku vyšel na podzim článek o kontejnerech na použitý textil. V roce 2018 by kontejnery, které nyní patří soukromé firmě, měly být nahrazeny městskými. Lidé prý těm soukromým tolik nedůvěřují, bojí se, že firma si na jejich odpadu „mastí kapsu“. Město chce také získat víc ošacení pro potřebné. Fajn, ale stojí vůbec potřební o váš vysloužilý svetr?

Většinu kontejnerů na obnošené šatstvo, které stojí v Brně, provozují soukromé firmy (v každém městě to může být jinak, ale obecně jsou dvě možnosti: soukromá firma nebo město/stát). Ten, který mám ve vedlejší ulici, patří společnosti E+B Textil, která v Brně zároveň provozuje secondhandy E+B, Erika a Bazzart. Její primární činností je recyklace textilních materiálů. Na webu firmy se dočtete, co se s oblečením z kontejnerů děje: část jde na charitativní účely, do sekáčů nebo se prodá do zemí třetího světa, část končí jako hadry a výrobní materiál.

Článek opatrně zmiňuje, že „Předpokládáme, že budou mít lidé větší důvěru v tento systém, protože ošacení neskončí na pultech second handů.“ Před nějakou dobou jsem četla tento článek, ve kterém se paní Navrátilová z Brna diví, že šaty, které vyhodila do kontejneru, našla v secondhandu. Na maminkovském serveru E-mimino.cz je diskuze se všeříkajícím názvem „Nevděčná charita„, která začíná rozčileným příspěvkem o tom, že charity prý nestojí o nabízené oblečení.

Paní Navrátilová, nedivte se. Vyřazeného oblečení je dneska tolik, že by se v něm potřební utopili. Většina lidí nemá nejmenší představu, kolik textilního odpadu se vyprodukuje a jak vysoké procento tohoto odpadu je dále nepoužitelné – nenositelné, nerecyklovatelné, k ničemu. Ať ho odnesete kamkoli – třeba přímo do charitativní organizace -, jen malé procento nakonec budou nosit chudí lidé nebo bezdomovci.

Ve zmíněném článku z Brněnského deníku se ostatně píše: Společnost Sako [městská společnost, která se v Brně stará o odpad] vybrané oblečení předá organizacím, které pomáhají sociálně slabým. „Část oděvů a hraček nabídneme diecézní charitě nebo je poskytneme do zemí třetího světa.“ Ano, část bude věnována charitě, což je přesně to, co se děje dnes; další část bude poskytnuta do zemí třetího světa, přesně, jako je to teď. To není žádné zásadní odhalení, takhle to prostě dneska na světě s textilním odpadem chodí.

Podívejme se na cyklus, jímž dnes prochází oblečení.

Většina lidí nakupuje v oděvních řetězcích nebo ve velkých e-shopech, kde se nabízí levné módní oblečení. Velké společnosti rády prohlašují, jak dbají na dobré pracovní podmínky ve svých továrnách v Číně nebo Indii a jak se zajímají o ekologii, občas dokonce nabízejí oblečení z bio bavlny nebo recyklovaných materiálů. Ve skutečnosti je ale šetrnost k životnímu prostředí zajímá jen jako marketingový trik.

Ale pojďme dál. Řekněme, že se sami snažíte kupovat jen to, co opravdu potřebujete, a zaměřujete se na kvalitu a nadčasový styl. Většina oděvů ale i tak za nějakou dobu doslouží. Co se s nimi děje dál?

1) Můžete je sami darovat nebo prodat (kamarádkám, na Vinted, na místním blešáku). Kvalitní a pěkný kousek může někomu ještě pár let sloužit.

2) Můžete je vyhodit do kontejneru na použité oblečení, nebo darovat charitnímu obchodu či organizaci.

3) Můžete je vyhodit do popelnice na smíšený odpad.

(Pro pořádek dodávám, že oděvy ze 100% přírodních materiálů lze kompostovat, ale význam tohoto způsobu likvidace je vzhledem k celkovému množství textilního odpadu marginální.)

Netříděný odpad (bod 3) se vozí na skládku nebo do spalovny. Oblečení, které hodíte do popelnice, nebude recyklováno, ani kdyby to šlo. Ve spalovně aspoň někoho zahřeje, na skládce je čistě na obtíž.

Oblečení, které vyhodíte do kontejneru, se odváží do třídírny.

1) Nositelné, nepoškozené oblečení jde na charitu nebo na prodej; je to cca 30-50 % z celkového množství. Charita má zájem o určitý druh oblečení (většinou univerzální kusy – trička, džíny, bundy), stejně tak obchody (v secondhandu se prodají i plesové šaty nebo trendy z řetězců). Část oděvů se balí do pytlů a posílá do zemí třetího světa. Do našich secondhandů se vozí pytle z Británie, české pytle směřují na východ nebo do Afriky, kde se prodávají v tamních sekáčích nebo na tržištích. V tričku paní Navrátilové z úvodu článku možná chodí bezdomovkyně, možná sousedka z vedlejšího města a možná žena z Keni – a rozhodne se o tom právě v třídírně.

2) Poškozené oblečení se neopravuje. Vyhazujete-li svetr s chybějícím knoflíkem nebo bundu s natrženou manžetou s nadějí, že si to někdo rád opraví a donosí, tak vám tu naději bohužel musím zkazit. Textilního odpadu je tolik, že se takovými drobnostmi nikdo nezabývá. Také špinavé oblečení jde automaticky na skládku nebo do spalovny.

3) Hodně obnošené, neprodejné či poškozené oděvy se třídí podle materiálu a recyklují se – i když spíš „downcyklují“, jak se také dnes říká. Recyklace bohužel nefunguje tak, jak si mnohdy naivně představujeme: totiž že se vyhozené oblečení někde rozcupuje a upřede se z něj nová příze na výrobu látek a oděvů. Kvalita materiálu se s každým cyklem snižuje. Co se z takového oblečení vyrábí?

a) Hadry na čištění: savé materiály (bavlna z triček, mikin a košilí, flanel, lůžkoviny) se využijí v průmyslu, dílnách a úklidových firmách. Protože se  při použití znečistí, navíc často od olejů či barev, už se dál nerecyklují.

b) Výplně, izolace, netkané textilie: tady se uplatní i jiné materiály než čistě přírodní. Oděvy zbavené zipů, knoflíků a ozdob se nařežou a vyrábějí se z nich výplně do autosedaček, izolační materiály pro stavebnictví, čalounická rouna, geotextilie, lešticí a brusné kotouče atd. Vaše halenka může sloužit klidně ještě několik desetiletí, třeba jako zpevňující izolace pod novou silnicí.

c) Materiál na výrobu nového textilního zboží: někdy je možné vyrobit ze starého materiálu nový, ale týká se to jen některých, typicky stoprocetní vlny a stoprocentního polyesteru. Vlnu je možné rozdrásat, vlákna znovu učesat a spříst, ale kvalita recyklované vlny je nižší, protože vlákna se při zpracování poškodí (zkrátí, polámou). Kvalita polyesteru se tolik nesnižuje, ale ani v jeho případě nejde o uzavřený cyklus – po několika recyklacích už se pro oděvní průmysl nehodí.

Existují sice různé sofistikované metody recyklace a neustále se objevují nové, ale ty nejsou zdaleka realizovatelné v každém recyklačním podniku.

Každopádně nemá smysl řešit, co se s oblečením z kontejneru stane, a závidět recyklační firmě pár korun, které na vašich starých džínách vydělá – valná část stejně půjde na mzdy zaměstnanců, na technické vybavení a vůbec na provoz. Oblečení, které lze darovat, firma skutečně daruje, a to obvykle organizacím, se kterými dlouhodobě spolupracuje (Červený kříž, Armáda spásy…). Není možné darovat potřebným všechno použité oblečení, protože tolik potřebných na světě prostě neexistuje, a mnoho oděvů se kvůli nekvalitním materiálům a střihům ani darovat nedá. Už ani sekáčoví zákazníci ze třetího světa neberou všechno, ale vybírají si.

Charitativní organizace, které sbírají oblečení (v některých městech mají přímo své kontejnery, např. Diakonie Broumov je má po celé České republice), buď omezují množství, které přijmou, a jakmile mají dost, dárce odmítají; nebo berou všechno a mají své třídírny, ze kterých textil putuje stejnými cestami jako v případě komerčních firem. Například zmíněná Diakonie Broumov prodává 70 % textilu do zahraničí a stejně trpí značnými ztrátami, letos musela dokonce propouštět.

Jak se chovat zodpovědně?

Pokud vám není lhostejný osud životního prostředí, snažte se dodržovat jednoduchá základní pravidla. Konzumujte rozumně – nekupujte, co nepotřebujete; vybírejte kvalitu, která vydrží; poškozené oblečení opravujte; co vás omrzí, přešijte nebo darujte kamarádce. Když chcete oblečení vyhodit, vyhoďte ho nepoškozené a čisté do kontejneru na textil, nebo ho sami odneste do charity. Máte tak jistotu, že se dostane do třídírny a bude využito nejlépe, jak jeho stav dovoluje.

Na závěr malé zamyšlení: jak by vypadala nabídka řetězce, který skutečně myslí na životní prostředí?

  • Nabízel by kvalitní oblečení, které vydrží dlouhodobé nošení a mnoho pracích cyklů. Ve skutečnosti je většina oděvů nekvalitní, mění tvar, žmolkuje, po vyprání se srazí, ošoupe. Zákazníkům to nevadí, protože koupili levně, a stejně levně si mohou pořídit náhradu.
  • Vyráběl by toho méně. Řetězce jsou neustále přecpané oblečením, které se sotva vejde na štendry. V prodejnách jsou regály a stoly, z nichž zboží doslova přetéká. Vytváří to iluzi velkého výběru a blahobytu, přitom 10-30 % zboží se neprodá.
  • Používal by recyklovatelné materiály – čistou bavlnu, čistou vlnu, čistý polyester. Směsové látky, ze kterých se dnes vyrábí prakticky všechno, se nedají recyklovat.
  • Vychovával by zákazníky k šetrné spotřebě. To samozřejmě nemůže, protože by tím byl sám proti sobě – obchod chce logicky prodávat co nejvíc. Proto je řetězcům skutečně ekologické chování ukradené a místo něj nabízí laciné úlitby typu kolekce triček z bio bavlny.

13 Comments Posted

  1. Skvělý informativní článek 🙂 Už nějakou dobu se snažím žít více ekologicky a od nového roku na tom obzvlášť pracuji. Posílat obnošené oblečení dál a recyklovat ho je toho součástí a jsem ráda, že mám konkrétní představu, co se s oblečením děje dál, když ho dám do kontejneru na textil, kam se ho právě snažím nosit zcela výhradně. Asi se zaměřím i na nakupování výrobků z recyklovatelných materiálů, jestli to může pomoct.

  2. Moc děkuji za tenhle článek. Nikdy jsem se po těchto informacích nijak zvlášť nepídila, byť mě ta problematika celkem zajímala. Ještě jednou díky. 🙂

  3. Rozhodně je to zajímavý článek. Já při třídění skříně vždy udělám několik hromad a do těch dávám vše, co nyní poškozeno a lze to běžně nosit, pak to, co už je viditelně poškozeno a nakonec to, co rád využije někdo z mého okolí a není to poškozeno stejně, jako v případě 1. První a třetí hromada jde do kontejneru a kamarádkám, druhá striktně do popelnice. Každopádně – poměr recyklace X popelnice je cca 90:10. Co se týče dalších nákupů, jsou věci, které koupím v obchodě jako nové, ale častěji recykluji něco, co se někomu nehodilo.

    • Teď sem s tím jdu 🙂 Holt by chtěli podpořit vlastní ekonomiku a nebrat odpadky z vyspělých zemích, nedivím se jim.

      • Taky se nedivím. Teď na podzim jsem byla v Gambii, kde se obnošené oblečení z Evropy prodávalo snad úplně všude. Z velké části se jednalo o věci, které v africké zemi nedávají žádný smysl – viděli jsme zimní bundy nebo rukavice (!), nebo např. bikiny, které pochopitelně v muslimské zemi nikdo nenosí. V podstatě odpad, který tam někdo navezl bez rozmyslu. Smutný pohled.

        • Já bych zase nad těmi zimními bundami v Africe hůl nelámala. Pro Vás je 20C teplo. Pro mne, žijící v teplejšim podnebí je to už na svetr. Pro Afričany, v některých oblastech, pak cokoliv pod 20C volá po zimní bundě.

  4. Nic nového a i tak mě pokaždé překvapí, kolik lidí vrhá pohledy raněné laně, když zjistí, že jdou jejich nechtěné hadry do sekáče.
    Ostatně na tomto je založena modelová klientka Vlasta ze ZOOTu, mírně obézní žena středního věku s dětmi, průměrného příjmu. Pokud se jí contentmarketingově vyvětlí, že nákupem extrémně předraženého trička koná dobro (podíl z nákupu jde na charitu), bezuzdně nakoupí, co jí přijde pod ruku.

  5. Ještě k tomu, že se oblečení věnované na charitu dále prodává. myslím, že často je potřeba pomoci i jiným způsobem než oblečením – a prostředky je možné právě získat z jeho prodeje.

  6. Reťazce nejdu proti sebe, ak vedú zákazzníkov k šetrnému správaniu. Na čele každého reťazca je človek a šetrné správanie je tiež v záujme človeka, i keď sa mu to vráti v dlhšom časovom horizonte…(na ďalších generáciach)…

  7. Tak já teda nevím, ale já, když jsem zjistila, jak to s těma kontajnery na hadry je tak jsem se rozhodla to posílat do azylových domů. Ovšem nejdřív je vždy kontaktuji jestli mají zájem o oblečení a kosmetiku a světě div se vždy mi napšou, že ano, že materiální věci se vždy hodí. V azyláku jsem se ptala jestli berou i pánské oblečení, prý ne, ale kousek od toho, kam jsem posílala já je prý nějaká organizace NADĚJE a tam mi prý za pánské oblečky budou moc vděční. Tak jsem si našla na netu organizace naděje a ejhle pobočky po celé české republice a pánské oblečení berou všemy deseti. Tak já teda nevím, když je toho oblečení tolik, proč mi nenapíšou, že to nechtějí? Dost pochybuji, že to oblečení jde potřebným možná opravdu malá část, ale já z vlastní zkušenosti vím, že v azyláku vám za dětské oblečení utrhají ruce?

Leave a Reply

Your email address will not be published.