RuPaul’s Drag Race: moje nejoblíbenější reality show

Jako správná intelektuálka nekoukám na televizi, ale to neznamená, že nečumím na bednu. Mám ráda filmy, dokumenty, seriály a reality show, mám i své oblíbené kanály na YouTube a pořady na Streamu. Tipy sbírám tak různě po internetu a po kamarádech. Už nevím, jak se ke mně dostala Drag Race, ale bez ní by můj život nebyl úplný.

(Varování: článek je dlouhý. Jako že skoro na kafe.)

Reality show je dneska vážně hodně, kdyby to měl člověk sledovat všechno, tak by se usledoval. I já si pečlivě vybírám. Neviděla jsem jediný díl Big Brothera ani Trosečníka, nevydržela bych sledovat všechny ty X-Factory a talenty. Postupem času jsem přišla na to, že mám nejraději reality show, ve kterých se vyskytuje móda, lesk a třpyt, a když je to vtipné, tím líp. Měla jsem ráda America’s Next Top Model; nebavily mě hádky holek, ale líbilo se mi focení a proměny. Koukala jsem na Toddlers and Tiaras, reality z prostředí amerických dětských soutěží krásy, které jsou dost bizarní i pro většinu Američanů, natož pro Evropany. Viděla jsem What Not To Wear a samozřejmě Project Runway, ačkoli ne komplet.

Pak jsem narazila na RuPaul’s Drag Race a zamilovala jsem se.

RuPaul je slavná americká drag queen. Drag queen je to, čemu se u nás říká travestita – muž, který se pro zábavu převléká za ženu. Není to transsexuál (nechce být ženou) a převlékání pro něj není sexuálně vzrušující (to jsou zase transvestité); dámské oblečení je pro něj rekvizita, ne fetiš. Travestita nemusí být gay. Mnohé drag queens jsou sice homosexuální nebo bisexuální, ale jsou mezi nimi i heterosexuálové. Drag queens se rády odkazují na historické divadlo, konkrétně na to, že v mnoha kulturách a historických obdobích nesměly divadlo hrát ženy a ženské role proto hráli muži (viz renesance – tehdy údajně vzniklo samotné slovo „drag“ jako zkratka pro „dressed as a girl“ -, starověký Řím nebo japonské kabuki – chlapů, kteří se rádi převlékali, bylo v dějinách lidstva očividně hodně a uměli si zajistit ventil 🙂 ).

Drag queen na gala show ve Valladolidu. Foto jhderojas

V Česku jsou travesti show okrajová zábava, ale americké drag queens mají delší tradici a úplně jinou úroveň. Sám RuPaul se už v 80. letech ochomýtal kolem filmu a zpívání, v 90. letech se proslavil jako zpěvačka, modelka a herečka, měl také vlastní talk show a dělal slavnou reklamu na kosmetiku MAC. Já jsem ho poprvé viděla ve videoklipu „Don’t Go Breaking My Heart“ s Eltonem Johnem z roku 1994. Elton John prý měří 172 cm, RuPaul bez podpatků 193 cm, a v tom videoklipu je občas vidět, že museli Eltona postavit na hodně vysokou podložku 🙂

Zdroj: Daily Mirror, http://i4.mirror.co.uk/incoming/article5719024.ece/ALTERNATES/s615/life-in-pictures.jpg

Před pár lety RuPaul vymyslel reality show RuPaul’s Drag Race, ve které se, jednoduše řečeno, hledá drag superstar. Do show se hlásí drag queens a potom soutěží v nejrůznějších disciplínách o to, která je nejlepší. Jaké jsou to disciplíny?

  1. Zpívání na playback. To je základní dovednost, bez které se drag queen neobejde. U nás je zvykem, že se účinkující na travesti show převlékají za zpěvačky, jejichž písně pak předvádějí, ale v Americe jsou to dvě rozdílné věci. Drag queens mají vlastní kostým a při „zpěvu“ předvádějí vlastní dramatickou nebo vtipnou show.
  2. Krása. Od každé drag queen se čeká, že se bude umět dokonale nalíčit a obléknout, ale některé se na to vyloženě specializují. Říká se jim „pageant queens“ a pořádají se pro ně různé soutěže krásy.
  3. Komedie. Někteří travestité jsou v podstatě stand-up komičky, jen vystupují v převleku a někdy toho využívají a vtipkují o sexu, homosexualitě, rasismu a dalších choulostivých věcech. Schopnost pohotové vtipné reakce se cení u každé drag queen.
  4. Tanec. Při zpívání na playback předvádějí některé drag queens neuvěřitelné věci – roznožky, prudké pády do komplikovaných poloh. Samozřejmostí je umět se žensky vlnit, cítit rytmus a vůbec se pohybovat tak, abyste zaujali publikum. Nejoblíbenějším tanečním stylem je voguing.
  5. Tvořivá zručnost. V USA je spousta firem, které vyrábějí šaty, šperky, boty, paruky a nejrůznější pomůcky pro muže, kteří se z libovolného důvodu chtějí převléknout za ženu (jsou i podobné firmy pro ženy – crossdresserky a transmuže -, ale to je jiné téma), ale hodně drag queens umí šít, přešívat a vyrábět všechno možné. Zvlášť začátečníkům se to hodí, protože profesionální služby jsou drahé.
  6. Imitování celebrit. U nás máme travesti show spojené právě s napodobováním zpěvaček nebo jiných osobností, ale v Americe to nepotřebujete – když perfektně zvládáte třeba komická vystoupení, můžete se na nějaké imitování klidně vykašlat. Některé drag queens se ovšem živí právě jako imitátorky určité celebrity. V soutěži byl např. Derrick Barry (mimochodem jeden z mála, který nemá umělecké jméno a používá své občanské), který je podobný Britney Spears a živí se jako její imitátor, nebo Chad Michaels, který je po nalíčení k nerozeznání od Cher.
  7. Kreativita. Myslí se schopnost napsat text k písničce, vymyslet scénku, reklamu… Dobrá drag queen, která se chce někam dostat, musí být kreativní a schopná vymyslet si vlastní představení nebo cokoli, čím se odliší a zaujme.

RuPaul’s Drag Race hledá superstar, tedy jednotlivce, který ovládá co nejvíc disciplín. Drag queens, které se do soutěže hlásí, obvykle všestranné nejsou – jsou tu komičky, imitátorky, zpěvačky (v 5. řadě soutěžila Adore Delano, která se předtím jako muž zúčastnila reality show American Idol a dostal/a se docela daleko) i typické krásky, ale v soutěži dostávají různorodé úkoly a hodnotí se, jak se s nimi dokážou popasovat.

Holky ze šesté sezóny RuPaul’s Drag Race

Ale RuPaul’s Drag Race je hlavně zábava. Produkce si je vědoma, že natáčí reality show z prostředí chlapů, kteří se převlékají za ženy a jsou teplí (pokud vím, tak zatím všichni soutěžící byli gayové nebo bi, žádný heterák), a někteří jsou hodně otevřeně teplí. Většinu času se všichni oslovují v ženském rodě, říkají si „girl“, nadávají si „bitch“ a gestikulují jako ženy, i když zrovna nejsou v převleku. Sám RuPaul se objevuje střídavě jako muž a jako žena. Může vám to přijít prvoplánově vtipné („jé, on se kroutí jako holka“), ale mně se spíš líbí ta úžasně svobodná atmosféra, ve které je jedno, jestli zrovna mluvíte mužským nebo ženským hlasem, jestli máte nalepené řasy nebo jste si nestihli oholit strniště. Pro mě jako pro ženu jsou vtipné i situace, kdy se účastníci natolik vcítí do svých rolí, že mi připomenou některou ze stereotypních ženských vlastností: v 6. sérii byla scéna, ve které se dvě drag queens nepohodly, a když se během příprav na večerní vystoupení jedna z nich snažila situaci vyřešit, druhá reagovala stylem „to je dobrý, nic se nestalo“ – ačkoli výrazem dávala velmi jasně najevo, že se teda stalo sakra hodně!

Soutěžící v RuPaul’s Drag Race mají k dispozici „workroom“, prostor, kde se připravují a kde plní menší soutěžní úkoly. Jsou tu šicí stroje, regály s látkami, přemýšlecí koutky, každá drag queen tu má místo, kde si může uskladnit své šaty a doplňky (které si s sebou přivezla), nechybí samozřejmě toaletní pulty se zrcadly. V každé epizodě se tu setkají s RuPaulem, který jim zadá „mini challenge“ (menší soutěžní úkol), „main challenge“ (hlavní soutěžní úkol) a téma večerní přehlídky. Mini challenge se plní na místě a úkolem je třeba vymyslet vtipné poznámky na ostatní účastníky nebo rychlý převlek. Hlavní úkoly jsou mnohem pracnější a zahrnují například:

  1. Focení – pózování fotografovi, a to třeba pod vodou nebo ve výskoku, samozřejmě v převleku a elegantně!
  2. Herecké scénky – natáčí se komediální scénka, videoklip, fiktivní reklama apod.
  3. Proměnu – soutěžící jsou spárováni s muži, ze kterých musejí udělat drag queen – a často jsou to hodně mužní, vousatí a chlupatí chlapi, kteří v životě nechodili na podpatcích a neměli na sobě make-up.
  4. Snatch game – asi nejoblíbenější úkol v celé soutěži. Účastníci se musí převléknout za celebritu a potom ji věrně a zároveň vtipně zahrát ve fiktivní televizní soutěži.
  5. Muzikál nebo zpěv – soutěžící musí secvičit muzikálové vystoupení, nebo vlastním hlasem nazpívat písničku a pak ji předvést na playback před publikem, nebo k ní natočit videoklip.
  6. RuPaul Roast – stand-up komedie před publikem, při které si soutěžící dělají legraci z RuPaula, poroty, svých soupeřů i sami ze sebe.
Drag queens na Marcha por la Diversidad Sexual v Chile. Foto: Macarena Viza.

Proč byste se na RuPaul’s Drag Race měli taky podívat?

Máte-li rádi reality shows, jste pro každou srandu a jste aspoň trochu svobodomyslní (tj. nevadí vám kluci ve flitrech), tak vás to možná bude bavit stejně jako mě. A ještě jedna podmínka: umět anglicky, protože Drag Race není dostupná v češtině, ostatně byla by to i překladatelova noční můra, protože je zde spousta odkazů na americké reálie a tuna slovních hříček. Pobavíte se, i když nebudete rozumět úplně všemu, ale čím víc toho pochopíte, tím líp. Show je dostupná na českém Netflixu (s anglickými titulky) i v torrentových hlubinách internetu.

RuPaul rád připomíná, že drag se nesmí brát moc vážně, a podle toho také show vypadá. Vtipy, narážky, vtipně sestříhané situace, zmiňované slovní hříčky a nemilosrdné popkulturní odkazy. Když Ginger Minj ve Snatch Game hrála zpěvačku Adele, vyždímala do poslední kapky Adelinu nadváhu, její sladkobolné písničky, britský přízvuk, natupírované vlasy i fakt, že Adele vyhrává Grammy a další ceny jako na běžícím pásu.

Zdroj: Previously.tv, http://previously.tv/m/2015-04-14-rupauls-drag-race1.jpg

Thorgy Thor ze sebe udělala Michaela Jacksona (muž, který hraje ženu, která hraje muže – velmi vzácná situace ve Snatch Game, ale všem riskujícím se zatím vyplatila) a nenechala na něm nit suchou. Michael mluvil z cesty, neustále se blbě chichotal a došlo i na házení panenek z balkonu.

Zdroj: Previously.tv, http://previously.tv/m/2016-04-04-rupauls-drag-race03.jpg

To, jak se soutěžící líčí, češou a oblékají, je sen každé ženy (omlouvám se za generalizaci – ale která z vás se v dětství nepřevlékala za princeznu, ať hodí kamenem Swarovski). Dlouhé lesklé lokny, oční linky protažené až na spánky, třpytky na očích i na rtech, šaty, které vlají, jsou poseté flitry, září barvami a odhalují dlouhé nohy. Obří třpytivé šperky, podpatky vysoké až do nebes. Rukavice, závoje, korzety a boa. Drag queens mají rády drama, sex i humor, a buď si vyberou jedno z toho a dovedou to až na hranice možného, nebo zkombinují všechno najednou.

Finálová róba Violet Chachki. Pas stažený korzetem, vyztužená široká sukně, elegantně-děsivý makeup a koruna, která vyrůstá přímo z hlavy. Violet byla sice ze začátku série pěkná bitch, ale travesti je pro ni umění, do kterého dává úplně všechno. Screenshot z RuPaul’s Drag Race 8.

Zajímavé jsou pohledy do zákulisí v okamžiku, kdy se soutěžící líčí a připravují na závěrečnou přehlídku. Drag queens hodně konturují, používají celou škálu barevných korektorů, domalovávají si větší oči a plnější rty, pomocí make-upu vytvářejí iluzi poprsí a nosí paruky, které vyžadují perfektní usazení a zamaskování vlasové linie. Za špatně rozetřené stínování nebo nevhodně zvolenou paruku dostanou od poroty vynadáno, takže se musí opravdu snažit. V zákulisí je vidět, že k dokonalé ženě vede cesta přes bizarní barevné fleky na obličeji a občas i posměšky ostatních soutěžících, kterým se zdá, že používáte moc oranžové.


Máte výčitky, že půl hodiny krášlení je moc? Tak se podívejte, jak dlouho to trvá Valentině…

Mimochodem, pokud vás zajímá, kam travestité při převlékání do přiléhavých šatů a úsporných bikinek schovávají pohlavní orgány, dozvíte se to taky, nebo si to můžete nechat rovnou vysvětlit tady od Willama a Gii Gunn. Hlavní tipy: předem se epilujte, jinak se potom depilujete; a nejlepší je izolepa na opravy lodí.

Uvidíte také vycpávky, umělá prsa, umělé zadky a nějakou tu plastickou chirurgii. Pro ženskou divačku je občas docela vtipné sledovat, jak se chlapi, byť zkušení travesťáci, potýkají s „našimi“ problémy typu škrtící podprsenka nebo špatně rozmazaná tvářenka.

Zákulisní drama, pochopitelně sestříhané tak, aby bylo co nejdramatičtější, těží především z holčičích hádek. Drag queens jsou superženské nejen na přehlídkovém molu, kde by strčily do kapsy nejednu topmodelku (viz Naomi Smalls a nejdelší nohy v historii Drag Race), ale i ve workroomu. Hádají se, pomlouvají, kradou si nápady, ale také si pomáhají, svěřují se a navazují hluboká přátelství. Někteří soutěžící jsou nečekaně „normální“, třeba můj oblíbenec Raven, který důsledně rozlišuje své mužské a ženské já, někteří snad zase nikdy nevypadávají ze své ženské role.

7. díl 6. série, závěrečné hodnocení poroty:

hostující porotkyně, spisovatelka Gigi Levangie: [Raven], vypadáš opravdu sexy, skoro mám pocit, že bys mě mohla učit, jak být ženštější.

Raven (převlečený za disko hvězdu ze sedmdesátých let): Myslím, že spíš vy byste mě mohla učit, jak být ženštější.

Gigi (směje se): Ne, vážně…

Raven (jako by sděloval nečekané tajemství): Já jsem chlap v šatech!

Bez pozlátka

Drag Race je především zábava, ale vyskytují se tu i vážné momenty, ve kterých si uvědomíte, že svět je někdy dost kruté místo k žití. Někteří účastníci měli skvělé rodinné zázemí (např. Violet Chachki) a je to na nich vidět – mají mnohem větší sebevědomí a nebojují s tolika problémy. Nejeden účastník se ale při rozhovorech s kolegy nebo s RuPaulem svěřuje s traumaty, ze kterých mrazí. Pochybnosti, problémy s rodiči, šikana, zanedbávání péče, pokusy o sebevraždy… Mnozí nenašli podporu doma, ale až u své „drag mother“, tedy vlastně zcela cizího člověka, který jim nakonec byl bližší než vlastní rodina. RuPaul říká, že „my si svoji rodinu můžeme vybrat“ – „my“ gayové, travestité, transsexuálové a další menšiny, pro které běžný člověk a někdy ani vlastní otec nebo matka nemají pochopení. Soutěžící líčí, jak moc se jim ulevilo, když objevili gay a drag komunitu a konečně zjistili, že nejsou se svou abnormalitou sami a mohou někam patřit. V dílu, který předchází finále, mají soutěžící za úkol promluvit ke svému dětskému já – „co byste řekli sami sobě před x lety, kdybyste mohli?“ Jako všechny reality show, i RuPaul’s Drag Race je naplánovaná a sestříhaná tak, aby divák dostal své dramatické emoce; ale když vidíte dospělého travestitu, jak se slzami na krajíčku říká chlapečkovi na fotce, aby se nebál a nenechal se zlomit šikanujícími idioty, že všechno bude nakonec dobré, nemáte důvod mu nevěřit.

V době, kdy vznikl tento článek, bylo v Česku zrovna velké haló kolem Prague Pride, festivalu LGBTQ komunity. Konzervativní lidé (včetně konzervativních příslušníků zmíněné LGBTQ komunity) mu vyčítají, že dělá z queer menšin pouťovou atrakci a vzbuzuje v majoritě zbytečný odpor. Podle mého názoru jsou takové akce jedině prospěšné; za prvé jsme svobodná země, ve které si může řádně nahlášený kostýmovaný průvod uspořádat každý „úchyl“, který neporušuje zákon (tj. není v průvodu zcela nahý, nestřílí po kolemjdoucích nebo nepropaguje nacismus či souložení s dětmi), a za druhé je u nás spousta mladých gayů, travestitů, transvestitů a transsexuálů, kteří si myslí, že jsou se svým problémem sami a neexistuje možnost, jak ho vyřešit. Pride pochody jim můžou ukázat, že touha nosit dámské šaty a rtěnku není tak ojedinělá a že se s ní dá žít.

1 Comment Posted

  1. Část jsem přečetla, část si nechám na zítra. Čučet na to nebudu, protože reality není zrovna to, u čeho chci trávit mládí a podíl informace a cokoli hezkého a hodnotného x vata kolem a věci, co vědět a vidět nechci vždycky nad tím prvním převažují. Abych řekla pravdu, mám moc ráda gay červenou knihovnu a vůbec erotiku mezi muži. Heteroromantika mě vůbec nebaví (ani ta vlastní a byla bych raději muž).
    Vlastně se divím, že všichni muži nejsou homosexuálové… a taky by mohli být všichni krásní a já Bůh.:D
    Ale co se týká Prague Pride, tak si myslím, že lepší službu homosexuálům u takové té běžné populace „slušných Čechů“ dělá Musil. On je sice naprosto strašnej a ty jeho pořady taky, ale je oblíbenej. Prague Pride jen rozčeří vody, vyvolá vášně a kdekdo pak chce z pozice „normálního člověka se zdravými hodnotami“ (jo, tak to o sobě tyhle kratury píší) ty homouše, sluníškáře, muslimáky atd. zakázat. Takový malý homosexuál, když pak slyší na základě takhle rozčeřených vod něco o tom, jak by měl chcípnout, tak mu to asi na duševní pohodě nepřidá. I když co tě nezabije…

Leave a Reply

Your email address will not be published.