Proč mám ráda Víťu Ivičiče

Tento článek bude trochu divný, ale vlastně logicky vychází z toho, že jsem osobou přítomnou v blogosféře, převážně té módní. Jestli to nevíte, tak Vítězslav Ivičič je český módní blogger, který má hodně specifický a individuální styl. Najdete ho na adrese czechfashionisto.com.

Blog na zmíněné adrese funguje od roku 2010, takže si můžete prohlédnout sedm let staré fotky, na kterých má Vítězslav ještě roztomile rozčepýřené háro a jiný styl oblékání než dnes. Když si prolistujete další roky, uvidíte, jak se jeho styl vyvíjel. Jak do něj přidával nové prvky, sem tam zase něco ubral, sem tam zkusil něco, co vzápětí opustil. To je vlastně první věc, která se mi na něm líbí: má módu rád a rád si s ní hraje. Hravost a experimentování je něco, co mi u mnoha lidí chybí, a kupodivu se to týká i těch, pro které je móda koníčkem. Některá (převážně) děvčata prohlašují, jak milují módu a styl, ale oblékají se překvapivě opatrně. Je to velká škoda.

fashionisto1
(screenshot z blogu czechfashionisto.com)

Vítězslav je mezi českými módními blogery a jejich čtenáři hodně známý a spousta lidí s ním má problém. Už to, že se muž zajímá o módu, je podezřelé, natož když se o ni zajímá takhle intenzivně (dohady, jestli je Víťa gay, se objevují pravidelně – jako by do toho někomu něco bylo). A ještě k tomu:

  • nějak moc experimentuje (klidně si vezme barevné rukavice, džísku, retro slamák, kožešinový límec!);
  • nějak moc řeší kosmetiku. Voní se, má drahou holicí výbavičku, vlastní fén a maže se krémem;
  • má divný knír, divný úsměv, divnou postavu, divné nohy, prostě je celý divný.

Jinými slovy, Víťa je JINÝ, a to je průšvih. Ne že by u nás tolerance jinakosti byla úplně nulová, tak hrozné už to naštěstí není, ale musíte být jiní/divní jen do určité míry. Jakmile překročíte hranici, dostanete kapky. Nejde vůbec o to, jestli Vítězslav dělá při oblékání chyby (jistěže ano), zásadní je, že dělá něco, co je příliš výjimečné a neobvyklé. Má své obdivovatele a má také antifanoušky, kteří na něm nenechají nit suchou, ať udělá cokoli.

Druhá věc, která se mi na Víťoví líbí, je, že je mu to jedno. Dál si nosí, co chce, píše, co chce, dělá, co chce. Skoro všechny české blogerky (a pár blogerů) mají problémy s hatery. Ať děláte cokoli, vždycky se najde někdo, kdo vám přijde říct, že se mu to nelíbí, a ne každý to podá slušně. Skoro každý populárnější český blog nebo YouTube kanál si minimálně jedním haterským dramatem prošel, a každý bloger se s tím vypořádá jinak. Snadno se řekne, že kritiku máte přijímat a z křiklounů si nic nedělat, ale stejně je to o nervy.

Víťo, kdyby tě náhodou zajímal můj pohled, tak já ti fandím a tvůj blog se mi líbí. Ne vždycky se mi líbí tvůj outfit, názory nebo knír, ale jsi unikát, a byla by škoda, kdyby na české blogoscéně takové výjimečné výjimky nebyly. Spíš je škoda, že jich není víc!

5 Comments Posted

  1. Souhlasím, že Víťa je blogové oživení. Mě moc chybí blogy pro věk 40+. V mém věku nepotřebuji recenzi na sprcháč Balea ani neocením tipy na polyester v Zaře.

  2. Mně na něm nakonec nejvíc vadí fakt, jak hrozně negativně se vyjadřuje proti kojení na veřejnosti. Nejsem matka. Moc děti nechci a nemusím. Ale mám aspoň krapet pochopení a posílat matky kojit na záchod nebo po nich chtít, aby nevylezaly z domu, protože kojit jinde je „neslušný a nevhodný“, je podle mě známka největšího buranství, ať už se oblékáte sebelépe.
    Ale souhlasím, že jinak je jeho styl aspoň zajímavý, i když jde velmi mimo mě. 🙂

    • Ne nejsem proti kojení. Jsem proti militantnímu kojení od hrdých nadmatek, které mají pocit, že jsou všichni zvědaví na její prsa a proces kojení dítěte, jehož konečně dosáhla i navzdory celoživotnímu užívání antikoncepce a faktu, že poprvé rodila na prahu čtyřicítky, a tak svoje mateřství musí všude ukazovat, či spíše nutit nás je sdílet. Chápu, že dnes je v módě nucená militantní tolerance pro vše, vždy a všude, a tak se můj názor nesetkává s pochopením. Na veřejnosti však lze kojit tak, aby si toho nikdo nevšiml. Ale když vstoupím do restaurace a přes celou místnosti vidím vyvalená prsa s dvorci většími než hlava mimíska, udělá se mně akorát tak zle. A to jsem hodněkrát seděl naproti kojící ženy, která to dělala tak diskrétně, že nebylo poznat, zda dítě jen chová nebo kojí. Třešničkou na dortu pak je, když v plné restauraci militantní kojilka rozbalí dítěti plnou plenku.

Leave a Reply

Your email address will not be published.