CC image by Dean Sebourn, https://www.flickr.com/photos/dsebourn/5625416139/

Jak jsem držela dietu

Tento článek není žádný vtipný fejeton, ale mé skutečné zkušenosti s dietami, které jsem učinila za poslední cca tři roky. Vyzkoušela jsem běžnou nízkotučnou dietu, vegetariánskou stravu, nízkosacharidovou (Atkinsovu) dietu a paleo stravu, a v článku se dozvíte, která zabrala a jak to dopadlo. (Dopadlo to dobře, a rada „stačí méně jíst a víc se hýbat“ je největší lež na světě.)

Nejdřív fakta: nikdy jsem nebyla tlustá, při výšce 170 cm se moje váha od adolescence pohybovala kolem 65 kilogramů, konfekční velikost 38-40. Jeden rodič je štíhlý, jeden má sklony k nadváze. Mám a vždycky jsem měla sedavé zaměstnání. Nerada intenzivně sportuji, většina mých aktivit je spíš rekreační – kolo, tanec, Pilates, plavání. Fyzickou kondici mám vzhledem k tomu takovou… běžnou. Ne úplně zoufalou, ale nic extra.

Po třicítce jsem začala pomalu přibírat. Protože jsem zvlášť nezměnila životní režim ani stravu, došlo mi, že to asi bude věkem. Hormonální změny, zpomalování metabolismu, prostě ta čokoláda už se nespálí sama od sebe. Dostala jsem se na 73 kg, pomalu mi přestávala stačit konfekční velikost 42 a do špeků šel zabořit prst víc, než by se mi líbilo. Dietu jsem nikdy nedržela a o nějaké rychlé zázraky s jojo efektem jsem nestála, takže jsem se rozhodla jít cestou celkové změny životosprávy, hlavně jídelníčku. Ve svém okolí ostatně pozoruji, že je to v tomhle věku obvyklé. V do té doby pružném a bezúdržbovém těle sem tam něco píchne. Kamarád, který dával za večer osm piv, je najednou začne nenápadně prokládat kofolou. Kamarádka, která řešila hlad při pochůzkách po městě u nejbližšího hladového okna, má teď věrnostní kartičku ze salaterie. Jasně, možná si říkáte – se 73 kily si nemáš na co stěžovat, to já mám 80, 90, 100… Ale není lepší hasit požár, dokud je to jen pár plamínků? Není lepší poslechnout první varování?

Jak jsem jedla

U nás doma se jedla běžná česká kuchyně, to znamená polévky, maso s přílohou, těstoviny, rizoto, omáčky. K snídani rohlík s máslem, ke svačině jogurt s rohlíkem. Za odměnu sladkosti; ovoce a zelenina byly drobné pochutiny k hlavnímu jídlu nebo jen tak. Sladké limonády se u nás moc nepily, sama jsem měla nejraději prostě vodu. Když jsem se odstěhovala od rodičů, vařila jsem tak, jak jsem to znala z domova – muž, se kterým jsem se po škole sestěhovala, to znal až na detaily úplně stejně, takže jsme jídelníček v podstatě vůbec nezměnili. Existuje jeden výživový směr, jehož stoupenci říkají „jez všechno, ale s mírou“; přesně tím jsme se tak nějak řídili.

CC Image by Vidar, https://www.flickr.com/photos/vbergum/5736445690/
CC Image by Vidar, https://www.flickr.com/photos/vbergum/5736445690/

Mimochodem, tento na první pohled rozumný a v podstatě nenapadnutelný směr je v mnoha případech nefunkční, a kdykoli se mi dnes někdo pokouší v tomto stylu radit, reaguji na něj viditelným naježením srsti. „S mírou“ je v pořádku. „Všechno“ je relativní. Bodrá rada „nedělej blbiny a jez všechno“ může být cesta do pekel.

Funguje vám trávení?

O spojení mezi tím, co jíte, a tím, jak se cítíte a jak vám funguje zdraví, bylo popsáno mnoho stránek papíru i pergamenu a nejedna hliněná destička. Ať se podíváte do jakékoli lékařské nauky z období starověku, středověku a dalších období, vždy je kladen velký důraz na stravu. Když půjdete do knihkupectví, do oddělení knih o výživě, dietách a vaření, a něco si koupíte, velmi často najdete i kapitolu o trávení. Trávicí systém zabírá velkou část lidského těla, a procesy, které se v něm odehrávají, významně ovlivňují naši celkovou pohodu.

Na účinky běžné stravy, kterou jsem jedla, jsem si v tomto ohledu nemohla úplně stěžovat, ale bylo by co vylepšovat. Nejvíc mě rozčilovalo neustálé nadýmání. Ráno jsem se probudila štíhlá, večer jsem uléhala s kulaťoučkým bříškem. Stejný problém řešili snad všichni kolem mě, a jsem si jistá, že to taky znáte. Nejhorší to bývalo po zelenině a tehdy, když jsem se přejedla sladkého. To mě zase tak neudivovalo, protože když ztláskáte moc sladkostí, bude vám špatně, to mi vysvětlila babička hned, jak jsem v prstíkách udržela lentilky. Ta zelenina mě ovšem mrzela, a taky jsem nechápala, co mě hergot pořád nadýmá, a to i ve dnech, kdy jsem jedla samé neutrální věci, třeba maso s rýží nebo brambory.

Kalorie a Jillian

Když jsem se poprvé rozhodla, že musím zrevidovat svůj životní styl a shodit pár kilo, nebo aspoň zarazit jejich přibývání, šla jsem na to tak, jak na to jde skoro každý. Projela jsem internet, nastudovala jídlo a cvičení, a vypadalo to jasně:

  • omezím tuky, sladkosti a dám si pozor na kalorie
  • budu cvičit nějaký HIIT s posilováním
  • budu se víc hýbat – chodit pěšky, jezdit na kole

Rozumná, zdravá, prostá, léty ověřená cesta. Která zaručeně vede… taky třeba nikam, jak jsem záhy zjistila.

První zádrhel přišel už při kontrole jídelníčku, protože jsem zjistila, že na něm není moc co měnit. Kalorií jsem měla spíš málo než moc, takže jsem si slíbila, že budu víc jíst, aby se mi zrychlil metabolismus. Tučné věci jsem stejně nejedla, mohla jsem vyřadit akorát tak kůži z kuřete, lososa a těch pár lžiček oleje, na kterých jsem občas restovala jídlo. Omezila jsem proto aspoň sladkosti, dovolila jsem si je jen jednou týdně, stejně tak alkohol. Pátek byl „cheat day“, ale i tak s mírou.

CC Image by Funk Dooby, https://www.flickr.com/photos/funkdooby/14435710546/
Stačí se hejbat a kila jdou dolů sama! Aneb největší lež na světě… CC Image by Funk Dooby, https://www.flickr.com/photos/funkdooby/14435710546/

Cvičení nebyl problém, 5x týdně půlhodinka na cvičení s Jillian Michaelsovou mě neobtěžovala. Jillianino cvičení je dynamické, pestré, nenudíte se a přitom si dáte do těla. K tomu jsem o víkendu přidala procházky a vyjíždky na kole.

Za měsíc tohoto perfektního zdravého režimu jsem měla stejnou váhu a o centimetr v pase méně. Procento tuku v těle (změřeno na InBody přístroji) se ani nehnulo. Přestože to bylo fakt demotivující, pokračovala jsem; za další měsíc jsem měla asi o kilo a půl a další centimetr v pase méně. Tuk ustoupil o nějakou tu desetinu procenta. Všechno nasvědčovalo tomu, že prostě málo makám, můj jídelníček je špatný, zvedám malé činky, nesnažím se. Mohla jsem buď přitvrdit a udělat si z fitness hlavní koníček, nebo se na to vyprdnout. Víte, já mám dost koníčků i tak.

Peníze, které jsem šetřila na nové, o dvě čísla menší oblečení, jsem utratila v obchodě s luxusní čokoládou.

Vegetariánská strava

Za nějakou dobu jsem to zkusila odjinud, i když důvod byl původně jiný. Začínalo jaro a rozkvetly břízy, což vždycky poznám, protože břízu spolehlivě vyčenichám na kilometr, fouká-li, tak i na dva. V posledních letech se mi alergie trochu zhoršila, přidaly se i přidružené příznaky v podobě svědění v ústech po oříšcích, mandlích, jablkách a broskvích, což jsou potraviny, které jsou s břízou „do kříže“. (Není to nebezpečné, ale je to protivné.) Zrovna jsem zdrceně smrkala před jedním kamarádem, také alergikem, který mi řekl, že se loni alergických reakcí zbavil, když přestal jíst maso. Nevadí mi na sobě experimentovat a navíc jsem tajně doufala, že vedlejším účinkem vegetariánské diety bude zhubnutí.

Vyhledala jsem si vegetariánské recepty, koupila jsem si dokonce Ottolenghiho kuchařku Hojnost, která je částečně vege a naprosto výborná. Mám ráda zeleninu, semínka, oříšky, všechno možné exotické zrní, takže mi maso, které mi jinak chutná (zvlášť rybí a drůbeží), ani nechybělo. Těšila jsem se, že se budu cítit lehce, svěže, napumpovaná vitamíny… Chyba lávky.

Dušený fenykl s kapary a olivami od Ottolenghiho. Chutná skvěle. http://www.ottolenghi.co.uk/recipes/braised-fennel-with-capers-and-olives-shop
Dušený fenykl s kapary a olivami od Ottolenghiho. Chutná skvěle. Foto ottolenghi.co.uk

Vegetariánská dieta tak zatočila s mým trávením, že jsem ji musela opustit. Dala jsem jí skoro měsíc, protože mě napadlo, že ty ukrutné křeče a otravné průjmy jsou jen přechodná fáze, tělo zvyklé na šnycl s bramborem se prostě musí jen přeškolit. Nepřeškolilo se a alergie jsem se taky nezbavila. Plus: za ten měsíc jsem zhubla 3 kila. Mínus: jakmile jsem přestala bydlet na záchodě, nabrala jsem je zpátky. K tomu depka, že je mi souzeno umřít na zkornatělé tepny, protože moje trávení odmítá zeleninu.

Přibíráte z pohledu na čokoládu?

Nakonec jsem se smířila s tím, že jsem holt líná, po přechodu skončím jako typická hranatá bába s pupkem a na něm položenýma prsama, a štíhlá postava z dob dospívání už se prostě nikdy nevrátí. Nikdo nemládne a věk není k nikomu milosrdný. No, a pak přišel zázrak.

Jestli máte pocit, že jste dosáhli mistrovství v počítání kalorií, že už ze svého jídelníčku nemůžete vyškrtnout nic tučného, protože v něm nezůstal jediný gram tuku, že cvičíte nejsvědomitěji z celé ulice, a přesto nehubnete, nebo jste každé shozené kilo vykoupili neadekvátní dřinou, přečtěte si tuhle knížku:

Gary Taubes: Proč tloustneme a co s tím dělat
Gary Taubes: Proč tloustneme a co s tím dělat. Vyšlo u Blue Vision v roce 2015.

Tuhle můžu doporučit osobně, ale vychází jich teď víc s podobným obsahem. Názory na obezitu a hubnutí totiž v poslední době procházejí zásadní změnou, ba úplným postavením na hlavu. Gary Taubes i jiní autoři se ptají: proč se tlustým lidem několik desetiletí doporučuje počítat kalorie, jíst zdravě (zeleninu, ovoce, libové maso, celozrnné výrobky, žádné tuky, žádné sladkosti) a cvičit, když to spoustě z nich prostě nefunguje? A když jim to nefunguje, dostanou jasné vysvětlení: počítáš špatně, jíš moc, cvičíš málo. Nech si podvázat žaludek (a do smrti pomalu umírej hlady). Nevymlouvej se na geny a hormony, hýbej se a nevysedávej v mekáči!

V Garyho knize je vysvětleno, jak funguje lidský metabolismus, a teprve když jsem tyto kapitoly četla, mi došlo, že jsem se vlastně nikdy nezamyslela nad tím, proč by měl tuk být zlo. Jako že do úst strčím lžičku sádla a to projde v nezměněné podobě dolů do stehen a tam se usadí? Taková blbost! Všechno, co sníme, se rozloží na prvočinitele, které pak cestují tělem a různě se zpracovávají, ukládají a mění. Celý proces tu popisovat nebudu, to by vydalo na samostatný článek, ale výsledek je tento: tlustí lidé nejvíc tloustnou po sacharidech. Jejich metabolismus je nastavený (geneticky, životním stylem) tak, aby ze sacharidů ukládal co nejvíc zásob. Znáte frázi „jen se podívám na čokoládu a přiberu půl kila“? U někoho opravdu pouhý pohled na jídlo může zvednout hladinu inzulínu v krvi a následkem toho se cukr, který právě volně koluje, uloží v podobě tuku!

Na izraelském Weizmannově institutu loni dokončili studii, která ukázala, že změna hladiny cukru v krvi po jídle je silně individuální. Některým lidem (nešlo o diabetiky) po snědení chleba hladina cukru (a inzulínu) v krvi skoro nestoupla, kdežto jiným vyletěla vysoko. Studie se navíc zabývá i střevní mikroflórou a prohlašuje, že její složení s metabolismem a váhou také souvisí.

Vyplývá z toho, že spousta lidí za svou nadváhu skutečně nemůže, a že pouhé počítání kalorií a pohyb ke zhubnutí nestačí. Metabolismus je složitější.

Atkins, paleo a tyhlety nesmysly

Když jsem knihu dočetla, svitla mi nová naděje: možná patřím k lidem, kteří mají metabolismus nastavený na větší citlivost na sacharidy, a pomohla by mi nízkosacharidová dieta. To není úplná novinka, hodně fitnessáků ji drží. Atkinsova dieta, která je druhem nízkosacharidové stravy, je stará drahně let. Moderní paleo strava má také málo sacharidů, protože neobsahuje obilniny a luštěniny.

CC image by Sriram Bala, http://srirambala.com
Existují nízkosacharidové dobrůtky, ale možná je ani nebudete potřebovat. CC image by Sriram Bala, http://srirambala.com

Nejsem troškař, tak jsem začala pořádnou nízkosacharidovou dietou, při které jsem přijímala max. 20 g sacharidů denně. Nebyla to příjemná odvykačka. Potýkáte se s nízkou hladinou cukru v krvi (pro diabetika by to bylo smrtelně nebezpečné, ale zdravého člověka to neohrozí), nemáte žádnou sílu, jste ospalí, přidávají se příznaky podobné viróze (tomuto stavu se říká „low-carb flu“). Šla bych na to jemněji, ale chápete, chtěla jsem vidět výsledky… a zase jsem je neviděla, první dva týdny se váha a míry ani nehnuly. Nejsem zvyklá vzdávat se hned, tak jsem vydržela měsíc, ale poslední týden už jsem musela přidat sacharidy, protože jsem byla slabá jako moucha. Jen jsem je přidala ve formě zeleniny – květák, batáty, dýně -, ne rýže a knedlíků. Lowcarbeři si pochvalují, jak za první měsíc shodili pět kilo, já jsem shodila slabé kilečko a asi 2 cm v pase. Nic moc, jenže…

Víte, jak jsem dopadla s vegetariánskou dietou. I z té nízkosacharidové jsem měla strach, protože se skládá z velké části z masa a zeleniny. Čekala jsem bouři v útrobách, ale žádná se nekonala. Po měsíci jsem si uvědomila, že mě přestalo pronásledovat nadýmání, a zjistila jsem, že vymizely náhodné trávicí obtíže, u kterých jsem si vždycky říkala „co jsem zase kde snědla“ (a většinou jsem nevěděla). Zelenina je očividně skvěle stravitelná, když se nemíchá se zrním! To mě přimělo pokračovat. Přečetla jsem si také něco o paleo dietě a zjistila jsem, že by mi její složení mohlo vyhovovat. Nemusejí se u ní sledovat sacharidy (přísné nízkosacharidové diety omezují i množství některých druhů zeleniny) a vaří se ze zdravých, jednoduchých potravin. Zelenina, ovoce, ořechy, semínka, maso, vejce, houby. Vynechává se cukr, obilniny, luštěniny, brambory a mléčné výrobky.

Po půl roce s paleo dietou, včetně úvodního nízkosacharidového skoku do vody a včetně vánočního období, kdy jsem vesele porušovala, co se dalo, jsem o 8 kilogramů lehčí, v pase mám o 11 cm méně a přes boky o 6 cm méně, a moje trávení funguje mnohem lépe než dřív. Takže happyend, ke kterému vám teď povím podrobnosti:

  • Kromě potravin, které jsou při paleo povolené, jím čokoládu a sem tam malé množství sýra (nastrouhám si na něco parmezán) a másla. Někdy piju víno nebo pivo. Opravdu důsledně se vyhýbám obilninám, bramborám a luštěninám.
Není paleo, ale neškodí, nebo aspoň mému metabolismu ne. CC image by Gall, https://www.flickr.com/photos/gail_thepinkpeppercorn/3159279052/
Není paleo, ale neškodí, nebo aspoň mému metabolismu ne. CC image by Gall, https://www.flickr.com/photos/gail_thepinkpeppercorn/3159279052/
  • Nepočítám kalorie ani makronutrienty. Jím podle hladu nebo chuti, běžně používám tuky (kokosový, olivový, sádlo). Kuře jím včetně křupavé mastné kůrčičky. Ostatně, při nízkosacharidové dietě jsou tuky nutností, tělo z nich získává energii!
  • Jíst mimo domov je problém. Na oběd se dá jít do restaurace, kde vám dají maso se zeleninou, což je dnes naštěstí skoro každá. Někde vám to ovšem polijou omáčkou, ve které je škrob (nehrotím). Horší je, když potřebujete svačinu. Musíte si s sebou nosit ovoce, zeleninu, nebo si někde koupit deset deka šunky, protože s bagetami, sendviči, sušenkami a pizzami z okýnek je konec. Na akcích si můžete koupit klobásu nebo grilované maso, akorát budete vypadat jako rozmazlenec, že k tomu nechcete chleba.
  • Když není zbytí, tak dietu poruším, např. na návštěvě, nebo když venku padám hlady a nic jiného než sendvič není v dohledu. Porušila jsem ji i o Vánocích, protože jsem chtěla cukroví, svařák, čokoládové figurky a jednohubky. Každé porušení je vědomá volba, při které si nikdy neřeknu „teď už je to jedno, budu prasit dál“. Dám-li si dopoledne s kamarádkou zákusek a latté, k obědu, svačině i večeři mám obvyklé paleo jídlo.
  • Nemám chutě na sladké. Když vám totiž hladina cukru v krvi neposkakuje jako pingpongový míček, tělo nevysílá neustálé signály, že by pojedlo něco malého. Jím hořkou čokoládu, protože mám ráda její chuťové nuance, a sladkost v ní obsažená moji touhu po sladké chuti zcela uspokojuje, spolu s ovocem.
  • Maso nejím denně. Některé dny si vystačím se zeleninou a dalšími potravinami. Neznamená to, že bych s hladovým svitem v očích chroupala lupení; používám hodně koření, cibuli, česnek, zázvor, oleje (majonéza je taky paleo), octy, pražená semínka, nakládanou zeleninu; smažím, peču, dusím. Vydatnější zelenina jako batáty nebo dýně v pohodě zasytí. Pečené batáty s olivovým olejem, rozmarýnem a haldou česneku jsou lahůdka, kterou bych mohla futrovat pořád.
  • Během toho půlroku jsem cíleně necvičila, provozovala jsem jen tanec a Pilatese. Nejdřív jsem nemohla, protože jsem neměla energii, potom se mi nechtělo, pak přišly svátky, to se mi tuplem nechtělo, a teď už jsem zvědavá, jak daleko to může pouhou změnou jídelníčku dojít. Ale poměr tuku a svalů mám pořád horší, než bych chtěla, takže teď už s tím cvičením namouduši začnu.
  • Dřív jsem milovala oplatky a sušenky (jako dítě jsem jich snědla snad tuny). Teď mi nechutnají. Ne, nejsem zfanatizovaná a šílená hlady, jen jsem si nějak všimla, že typická oplatka je chuťově vlastně fádní. Těsto je bez chuti, náplň mívá nějaké ne moc silné, uměle dodané aroma, a všechno přebíjí intenzivní chuť cukru. Opravdu si raději dám salát (posolený, popepřený, politý majonézovým dresinkem), ve kterém je spousta chutí a ještě osvěží. Nebo, když už „hřích“, tak radši zákusek z vyhlášené cukrárny.
  • Obecně věci z obilnin mi přestaly chutnat. Občas dostanu chuť na křupavost, jakou má müsli nebo crackery, ale když si kousnu, dopadne to stejně jako u sušenek. Samá mouka a chuť nikde.
  • Nemusím mít nutně náhradu za všechno, na co jsem byla zvyklá, ale některé náhražky jsou výtečné. Třeba květákové pyré, doporučované jako náhrada brkaše (já si do něj dávám kousek nepaleo másla, aby bylo ještě lepší).
  • Možná jsem měla přechod na paleo trochu usnadněný tím, že jsem vždycky měla ráda jídla z jednoho hrnce/pánve/woku a netrvám na tom, že jídlo musí mít podobu něčeho s přílohou. Většina paleo jídel se ale dá naservírovat tak, aby tento model připomínala.

Závěr

Strava bez obilnin a brambor, které jsem nahradila zeleninou, mi přinesla tolik benefitů, že v ní budu pokračovat dál. Některá jídla mi sice chybí (hlavně těstoviny a tortily), ale není to nic, co by se nedalo nahradit, nebo si to výjimečně prostě nedat, aby měla dušička pokoj.

Jestli se chcete na něco zeptat, tak se ptejte.

14 Comments Posted

  1. Ahoj Ado, co doporučuješ ke snídani? Nemám problém vynechat obilniny od oběda, ale ráno trpím hypoglykemií. Jinak se mi osvědčilo měřit tepovku, resp. spálené kalorie. Nezdá se to, ale na hodině spinnu spálím 3x víc než za hodinu běhu. Díky z článek.

    • Když jsem začínala s nízkosacharidovou dietou, tak jsem měla příšernou hypoglykemii, ale nakonec jsem si zvykla (tělo si zvyklo). To je jedna možnost. Druhá možnost je jíst ráno takové sacharidy, které ti zvednou hladinu cukru „tak akorát“, třeba si k vajíčkům vzít kousek chleba, nebo zařadit ovoce. Většinou není potřeba vyházet z diety všechny sacharidy, stačí je rozumně zredukovat a nejíst moc cukru.

    • Tak já jsem zjistila, že bez trochy ranní glukózy mi prostě nefunguje mozek 🙂 Vyřešila jsem to tak, že si k snídani dávám černý čaj se lžící medu a alespoň mě to funguje perfektně. Nastartuji se a přitom nemám žádné výkyvy, žádný hlad, apod. Snídám až několik hodin po probuzení a většinou vajíčka (míchaná, vařená, na slanině, apod.). Pokud bych se najedla hned ráno, tak pak se mi celý den žaludek svírá hlady a užrala bych se k puknutí. Takže poučka, že bez pořádné snídaně hned ráno to nejde, také platí jen pro někoho.

      A Ado, moc děkuji za skvělý článek, už dlouho jsem nečetla tak dobře napsaný a rozumný článek o dietě nebo spíš obecně stravování.

    • Už asi 15 let praktikuji sacharidy a ovoce dopoledne-když na ně mám chuť, ale v žádném případě odpoledne a už vůbec ne večer. K večeři jen saláty a něco živočišného. Slyšela jstem takovou babskou radu, co jíš večer, to se ti přes noc uloží. Buchty tvoří špeky a bílkoviny svaly. A něco na tom je!

  2. Já tedy od puberty dietu nedržela a myslím, že každá dieta je blbost. Jsem teda vegetarián, což ale není dieta. Vážím už 20 let stejně.
    Ale chci Adě poděkovat, protože mě její članky opravdu asi něco naučily a projevuje se to v běžném životě. Nedávno jsem natrefila na sekáč a pár kousků mě mezi těmi hnusnými hadry za 30 a 15 kč zaujalo a to nejen tím, že byly buď úplně nové (tričko ještě s kusem visačky) nebo tak vypadaly, ale hlavně zpracováním. Doma jsem zjistila, že jsem koupila na děti celkem slušný značky… tričko od Ecko Unlimited stojí kolem tisícovky (30kč), kalhoty od Gaastro zhruba stejně (15kč) a nejvíc se mi asi povedla košile od Scotch and Soda, které se prodávají tak za 60-70eur (30kč). Ty značky jsem předtím přitom vůbec neznala.

  3. Taky začínám s nízkosacharidovkou (druhý týden), odvykačku mám asi za sebou a zase tak strašně (jak jsem čekala) to nebolelo, i když ty abstinenční příznaky nejsou nic moc a než si člověk zvykne, že si nedá chleba nebo brambory… Ale přesně, jak píšeš – překvapilo mě, že mi splasklo břicho a naprosto jsem přestala řešit „větry.“ Úbytek hmotnosti je pozvolný, ale tělo se cítí fajn, hlava funguje, a zase tak moc omezující dieta to není (protože mám ráda maso, sýry a tyhlety věci).

  4. Prefektní rozbor!
    Zkouším vynechat obilniny a takovou tu přílohovou vatu. Jen občas ráno krajíček chleba, jinak se bez něj docela obejdu. Osvědčilo se mi snídat ovoce.

    • Obsahem sacharidů jsou na tom prakticky stejně, ale složení je jiné. Batáty mají nižší glykemický index a taky víc vitamínů a minerálů. A co se trávení týče, mám s nimi lepší zkušenosti než s bramborami, ale to je asi individuální.

  5. Mě by zajímalo, jak je to s těmi bílkovinami. Připadá mi, že lidi, co se stravují bez sacharidů, automaticky zvyšují příjem bílkovin a to je, jak se dávno ví, pro tělo z dlouhodobého hlediska negativní (rakovina střeva, dna atd.). Taky mě tenhle typ stravování láká, ale mám z toho docela strach.
    Díky, Šárka

    • Taky jsem na to myslela. Příliš mnoho masa = dna, rakovina, přetížené ledviny atd. Ale nakonec mi vychází, že nejím víc masa než dřív, a naopak možná jím víc vlákniny, protože jsem do jídelníčku přidala hodně zeleniny. Bezezbytkové přílohy jako brambory nebo bílé pečivo jsem nahradila saláty, zapečenou zeleninou, zeleninovými kašemi atd.
      Asi bych se řídila jednoduchými signály z trávicího traktu – pokud funguje běžně, bez zácpy nebo průjmu, tak je strava v pořádku 🙂

  6. Dobrý den Ado,
    díky za přehledný článek. Je mi přes 41, nejsem obézní, ale nadýmání a nafouklé břicho už mě trápí pár let. Mohla byste mi poradit z kterých knih či webovek se můžu paleo inspirovat? Předpokládám, že je toho tolik, ale mě se mi tím nechce probírat 🙂 Moc díky

    • Zkuste tu knihu Proč tloustneme, kterou doporučuji v článku – není přímo o paleo, ale je to dobrý základ, pokud se chcete dozvědět něco o metabolismu a trávení sacharidů, tuků a bílkovin. Přímo na paleo je třeba paleosnadno.cz, low carb recepty jsou na webu Zuzky Light. Ze zahraničních je pěkný web Paleomom.com a obecně Healthline.com a Dietdoctor.com, kde jsou informace o dietách všeho druhu.

Leave a Reply

Your email address will not be published.